Vydavatelé časopisů, které lze označit za predátorské, zneužívají možností informačních technologií a provozují obchodní model, kdy za publikační poplatek vydají články, aniž by však zajistili patřičné recenzní řízení tak, jak jej poskytují důvěryhodné vědecké časopisy.
Nebezpečí publikování v takových časopisech spočívá v ohrožení profesní reputace autora i jeho pracoviště.
Studie Institutu pro demokracii a ekonomickou analýzu (IDEA) Predátorské časopisy ve Scopusu (listopad 2016) dokazuje, že problém publikování v predátorských časopisech se dotýká publikačních zvyklostí českých autorů. K neblahému trendu přispívá zejména fakt, že predátorské časopisy nemají problém se zařazením do citační databáze Scopus.
Výsledky studie ukazují, že časopisy s nízkým podílem autorů z vyspělých zemí a nízkým rankingem (Scimago Journal Ranking) se oprávněně nacházely na černé listině Jeffreyho Bealla.
Na studii navazuje další z prosince 2017 Místní časopisy ve Scopusu, v níž jsou analyzovány časopisy českých (akademických) vydavatelů, které jsou přirovnávány k "akademickým samizdatům" s ohledem na to, že v lokálních časopisech z velké části publikují autoři vydavatelské instituce. Nejedná se o časopisy typu predátorů, avšak sporná je snadnost získávání institucionální podpory za takový způsob publikování, jak tomu bylo dle předchozí metodiky hodnocení výsledků výzkumu. Metodika 17+ je nastavena tak, že publikování v místních časopisech není pro autory již výhodné.