Ústřední knihovna Vysoké školy báňské – Technické univerzity Ostrava

Čeho se úpravy údajů z původního dokumentu týkají?

Podrobně se v následujícím textu zmíníme hlavně o některých úpravách údajů a pravidlech, jež jsou ve všech bibliografických citacích používány shodně bez ohledu na typ popisovaného dokumentu. Jde především o způsob, jakým mají být uváděny v citacích údaje o autorech. Dále pak o způsoby uvádění názvových údajů a způsoby zpracování dalších údajů (nakladatelské údaje, údaje o rozsahu, údaje o vydávání seriálových publikací apod.).

Interpunkční znaménka v bibliografických citacích

Pokud jde o interpunkci, zapamatujte si především, že každý prvek citace by měl být od následujícího prvku oddělen interpunkcí nebo změnou řezu písma. Je vhodné ukončit bloky údajů tečkou (angl. full stop). V blocích údajů je vhodné požívat pro oddělení jednotlivých prvků dvojtečku (angl. colon) pro rozlišení názvu a případného podnázvu. Stejným způsobem je vhodné v bibliografické citaci oddělit údaje o místu vydání a názvu nakladatelství. Pro zbývající účely je nejvhodnější použít čárku (angl. comma). Tento způsob použití interpunkce se shoduje s naprostou většinou citačních stylů.

Uvádí-li se v bibliografické citaci více jmen autorů, oddělují se jednotliví autoři zpravidla čárkou. Dva autoři (včetně dvou posledních v pořadí, je-li autorů více) se uvedou se spojkou (a, and).

Transliterace nelatinkových písem

Pokud jde o transliteraci 1, údaje se transliterují v souladu s příslušnou normou, tedy např. podle ČSN ISO 9 (Informace a dokumentace – Transliterace cyrilice do latinky – slovanské a neslovanské jazyky). V našich podmínkách se zřejmě nejčastěji setkáte s nutností transliterace údajů o dokumentech publikovaných v ruském jazyce.

1 Transliterace je proces, při kterém se vyjadřují znaky jednoho psacího systému znaky jiného systému. Můžete se setkat také s pojmem transkripce, tedy proces, při němž jsou zvuky daného jazyka zapisovány do systému znaků jazyka, do kterého jsou převáděny. Dalším používaným pojmem je romanizace, což je převod nelatinkových psacích systémů do latinky (ČSN ISO 9, s. 5).

ÚK VŠB-TUO | Autor: Daniela Tkačíková | Aktualizováno 2017-10-03 | ©1998–2017 | VŠB-TUO | XHTML 1.1 | Tisk