Bibliografické citace uváděné autory v publikovaných časopiseckých článcích jsou využívány jako informační zdroj například v citačních bázích dat (nazývaných též citační rejstříky nebo citační indexy; viz např. Science Citation Index).
Takovou bází dat je např. Web of Science, viz též vstup do báze dat pro autorizované uživatele: Thomson Reuters Web of Knowledge (více informací) společnosti Thomson Reuters (původně byl producentem Institute for Scientific Information, ISI).
Další bibliografickou a citační bází dat je Scopus, viz též vstup do báze dat pro autorizované uživatele: Scopus (více informací), produkt nakladatelství Elsevier.
Metoda citační analýzy umožňuje hodnotit na základě citací časopisy, autory, instituce autorů i vydavatele. Citační analýza je matematicko-statistická bibliometrická metoda, která kvantifikuje vztahy mezi autory, dokumenty a vědními obory na základě bibliografických citací a bibliografických odkazů. Zkoumá citovanost dokumentů, četnosti citací v dalších pracích apod. Viz též: impakt faktor nebo h-index.
Moderní informační technologie usnadňují zpracování záznamů o publikované literatuře i vyhledání potřebných dokumentů podle nejrůznějších kritérií. Rozvoj elektronického publikování v posledním desetiletí přinesl nové možnosti, především v oblasti propojování bibliografických citací s plnými texty citovaných dokumentů.
Výše zmíněné citační rejstříky (Web of Science) společnosti Thomson Reuters Scientific i bibliografická a citační databáze společnosti Elsevier (Scopus) jsou budovány na komerční bázi a jsou původně založeny na sledování tradičních tištěných časopiseckých zdrojů, případně konferenčních sborníků. Dnes jsou ovšem tyto tištěné zdroje v naprosté většině dostupné také v elektronických verzích. Ty jsou zveřejňovány na Internetu souběžně s distribucí papírových verzí. Většina významných nakladatelů má i starší ročníky časopisů zdigitalizovány a rovněž zpřístupněny. To usnadňuje zpracování i analýzy a hodnocení.
Propojení dokumentů s bibliografickými citacemi sleduje i Google Scholar, viz též Google Scholar Citations Open To All.
S citačními odkazy pracuje také Microsoft Academic Search (viz např. informace o autorech z VŠB-TU Ostrava: Kamil Postava; Václav Snášel; Zdeněk Dostál; Petr Hlubina).
Vzájemné propojení bibliografických odkazů v dokumentech s citovanými dokumenty umožňuje rovněž systém CrossRef.
CrossRef je asociace nakladatelů a současně agentura registrující digitální objekty (nejčastěji články z vědeckých časopisů aj. profesionální publikace) a umožňující jejich vyhledávání na serverech významných nakladatelství, včetně vzájemného propojení prostřednictvím citací s využitím identifikátoru doi (digital object identifier). Doposud (údaj k 8. 4. 2013) bylo v rámci CrossRef přiděleno 60 011 099 doi.

Obrázek: Odkaz na citovaný dokument prostřednictvím CrossRef v soupisu bibliografických citací v závěru časopiseckého článku (nakl. Springer)
Možnosti využívání doi a CrossRef pro zjišťování citačních ohlasů na články publikované v časopisu je názorně vidět na následujícím příkladu Collection of Czechoslovak Chemical Communications (CCCC). K dispozici je už jen archiv časopisu (1979–2011), neboť tento časopis vydávaný od roku 1929 je od roku 2012 vydáván pod novým názvem ChemPlusChem vydavatelstvím Wiley-VCH. Díky CrossRef je možné zjistit, které články z tohoto časopisu jsou nejvíce citované, nebo kteří autoři článků mají nejvíce citačních ohlasů na své články publikované v CCCC. Tyto údaje však neposkytují vyčerpávající informaci o citačních ohlasech, neboť nezahrnují citace v těch časopisech (případně dalších typech dokumentů), které nejsou registrovány v CrossRef.
Další příklady využití CrossRef v soupisech bibliografických odkazů v elektronických časopisech:
Jiným příkladem takového systému, který je navíc založen na technologiích využívajících propojování dokumentů prostřednictvím bibliografických citací, je CiteSeerX – Scientific Literature Digital Library and Search Engine – citační rejstřík umožňující přístup k plným textům 1 700 tisíc článků a ke zhruba 32 milionům citací.
Technologie ACI – autonomous citaton indexing umožňuje vytvořit citační rejstřík. Program nejen rozpozná v plných textech dokumentů bibliografické citace, ale identifikuje i ty citace, které reprezentují stejný dokument, přestože jejich autoři v bibliografické citaci nepoužili shodnou strukturu a rozsah údajů. Je také schopen rozpoznat kontexty citací ve zdrojových dokumentech, tj. vztahy mezi citacemi a odkazy v textu dokumentu.
Je zřejmé, že dodržování určitých základních pravidel při zpracování bibliografických citací, usnadní nejen zjišťování a získávání informací tradiční cestou, ale také prostřednictvím zdrojů založených na moderních informačních technologiích. I proto je důležité naučit se správně citovat.
ÚK VŠB-TUO | Autor: Daniela Tkačíková | Aktualizováno 2013-04-30 | ©1998–2013 | VŠB-TUO | XHTML 1.1 | Tisk