Celostátní porada vysokoškolských knihoven, Ostrava, 9.-10. listopadu 1999

Aktuální problémy vysokoškolských knihoven

Materiál pro jednání předsednictva Rady VŠ dne 17. 6. 1999 předložený oborovou sekcí pro VŠ knihovny RVŠ

Zpracovaly: PhDr. Barbora Ramajzlová, ČVUT Praha, Mgr. Daniela Tkačíková, VŠB-TU Ostrava

V minulém roce byla předsednictvu RVŠ podána zevrubná zpráva o vysokoškolských knihovnách, která informovala o jejich stavu z hlediska organizace a vybavenosti (knihovními fondy, prostorem, technickými prostředky a personálně) a hodnotila jejich podmínky i možnosti rozvoje. Letošní materiál je soustředěn na některé nejzávažnější problémy spojené s jejich činností:

Vysokoškolské knihovny v číslech

Statistická zjišťování o knihovnách vysokých škol byla od roku 1996 sledována Českým statistickým úřadem s dvouletou periodicitou. Tento stav potrvá ještě do roku 2000, pak snad bude vyslyšen požadavek knihovníků vysokých škol o každoroční sledování hlavních statistických ukazatelů. Dvouletá periodicita bylo jakési podivné rozhodnutí, jehož důvod není dostatečně osvětlen. Ostatní české knihovny (stejně tak jako knihovny zahraniční) sledují svoje statistiky každoročně. V následující tabulce jsou základní údaje za rok 1998 vztahovány pouze k roku 1996, neboť data za rok 1997 nejsou k dispozici.

Podle souhrnných údajů zpracovaných Ústavem pro informace ve vzdělávání (ÚIV) bylo v roce 1998 evidováno 64 ústředních knihoven vysokých škol a fakult a 781 dílčích knihoven. V roce 1996 to bylo 65 ústředních knihoven a 986 dílčích. Rozdíly jsou způsobeny reorganizací knihovnicko-informačních pracovišť na některých vysokých školách.

(Údaje jsou převzaty z ročních výkazů o knihovnách, které zpracoval ÚIV.)

Komentář:

Rozsah knihovních fondů vykazuje klesající tendenci. Příčinou tohoto stavu je snaha knihoven udržovat fondy na aktuální úrovni. Dochází proto k vyřazování obsahově zastaralé literatury nebo k omezení multiplikátů u titulů, které již nepatří k základní studijní literatuře. V roce 1998 vykazovaly knihovny dokonce vyšší rozsah úbytku fondů, než činil přírůstek nově zařazených dokumentů (z knihovních fondů vysokých škol bylo ve zmíněném roce vyřazeno 280 015 knihovních jednotek). Redukce knihovních fondů má v řadě případů i další důvod, jímž jsou nedostatečné skladové prostory.

Číslo, které naznačuje pokles absenčních výpůjček, je poněkud paradoxní, protože ve skutečnosti počet výpůjček ve všech knihovnách stoupá. Tento paradox je zapříčiněn nejednoznačným výkladem položky Výpůjčky ve statistickém výkazu pro rok 1996, kdy některé knihovny dosti tvrdošíjně uváděly souhrnně výpůjčky prezenční a absenční, zatímco jiné vykazovaly pouze výpůjčky absenční. Celostátní porada vysokoškolských knihovníků v roce 1998 přijala jednoznačné rozhodnutí (v souladu s mezinárodní praxí i normou) vykazovat pouze výpůjčky absenční, neboť pouze u tohoto typu výpůjček je možné dosáhnout vzájemné porovnatelnosti údajů u knihoven působících v odlišných podmínkách.

Pokles u údaje o počtu registrovaných uživatelů je možné vysvětlit faktem, že v mnoha knihovnách došlo k centralizaci evidence uživatelů (souvisí to mj. s automatizací výpůjčního procesu), kteří navštěvují více knihoven jedné vysoké školy. V minulosti byl výsledkem sledovaných ukazatelů i kuriózní stav, kdy jedna fakultní knihovna vykazovala 3-4násobek uživatelů-studentů, než byl skutečný počet studujících této fakulty s vysvětlením, že se jedná o součet uživatelů všech samostatných katederních a ústavních knihoven.

Financování

V roce 1998 bylo podle vykázaných statistických údajů na nákup informačních zdrojů na vysokých školách vynaloženo více než 118 milionů Kč. V porovnání s rokem 1996 to představuje nárůst o 10 milionů Kč. I když je možné konstatovat, že vysoké školy mají zájem na kvalitním informačním zabezpečení pedagogického a vědeckovýzkumného procesu školy, přesto jsou rozpočty knihoven nedostatečné ve vztahu k vývoji cen informačních zdrojů. Podle bleskového průzkumu rozpočty knihoven na rok 1999 vesměs zůstávají na stejné nominální hodnotě, mnohde jsou však oproti minulému roku nižší. První reakce na avizované krácení dotací vysokým školám signalizují, že také rozpočty knihoven budou sníženy. To je velmi nepříznivá situace, protože ceny informačních pramenů zachovávají vzestupnou tendenci – u periodik je to minimálně 10% meziroční nárůst. Celou situaci lze dokladovat jasným příkladem z Lékařské fakulty MU v Brně. V roce 1995 ústřední knihovna zaplatila za více než 100 titulů časopisů 1 milion Kč, pro rok 1999 však vzrostlo předplatné za 80 titulů již na 1,4 milionu Kč.

Přes trvající problémy v oblasti doplňování tradičních informačních zdrojů, prosazuje se postupně trend získávání přístupů k elektronickým zdrojům – většinou k dokumentografickým nebo plnotextovým bázím dat, případně k elektronickým verzím periodik. Nákup těchto informačních zdrojů je financován jak z rozpočtu vysokých škol, tak také z mimorozpočtových zdrojů (především z grantů). Knihovníci hledají a realizují cesty pro sdružování finančních prostředků více škol. Zároveň jednají s distributory o optimálních licenčních podmínkách. Snaží se tím zmírnit dopady nepříznivé finanční situace na rozsah dostupných informačních pramenů. Přesto není přílišnou nadsázkou konstatování, že při růstu rozsahu publikovaných informací a současném nárůstu jejich cen se můžeme poměrně snadno dostat do stejné situace, jakou uměle vytvářela železná opona.

Vysokoškolské knihovny se aktivně zapojily do přípravy programu Optimalizace dostupnosti informací ze světových periodických informačních zdrojů v českých knihovnách, který byl iniciován MK ČR a je připravován Ústřední knihovnickou radou. Program má usilovat o vytvoření podmínky pro zajištění dostupnosti informací publikovaných ve světových vědeckých časopisech pro potřeby české vědy, výzkumu, vývoje, vzdělávání a dalších společenských aktivit. Tento program je rozpracován jako iniciativa knihovníků a informačních pracovníků bez ohledu na resortní příslušnost a měl by se stát "generálním plánem" českých knihoven pro koordinaci informačních zdrojů. Díky jeho přípravě budou zmapovány chybějící informační zdroje, vytvořena tzv. technologická centra v knihovnách s odpovídajícím technickým vybavením i personálním zázemím a budou zároveň připraveny podmínky i pro další účastnické knihovny. Příprava tohoto plánu je významným přínosem pro vysokoškolské knihovny, které uvažují o možnosti zapojení do nového programu “Informační zdroje pro výzkum a vývoj”, který je připravován MŠMT se souhlasem Rady vlády pro výzkum a vývoj. Jeho cílem je, aby uživatel výsledků výzkumu a vývoje měl možnost získat v daném oboru na jednom místě veškeré dostupné informace. Všechny tyto aktivity mají společného jmenovatele – snahu o překonání omezených možností jedné knihovny vzájemnou spoluprací a sdílením informačních zdrojů a služeb.

Vzdělávání knihovníků

Činnost knihovny je v současnosti nemyslitelná bez moderních informačních technologií, jak v oblasti zpracování informací, tak v oblasti jejich zpřístupňování. Významné změny se promítají do oblasti služeb uživatelům. Základem činnosti moderní akademické knihovny by měly být elektronické služby v prostředí WWW a jejich propojení s tradičními informačními zdroji (tištěné knihy, časopisy, normy apod.). a integrace přístupu k elektronickým zdrojům a službám do interních služeb knihovny. Moderní informační technologie výrazně mění celý knihovnicko-informační proces a kladou zvýšené nároky na vzdělání a kvalifikaci knihovníka.

Další systematické vzdělávání se stává nutností, kterou si knihovníci uvědomují, ne vždy však nacházejí podporu na vlastní škole. Problémem stále zůstává nepříliš prestižní postavení knihovníka na vysoké škole, z čehož vyplývá jeho nízké hodnocení, především v oblasti mzdové, ale také z hlediska hodnocení jeho přínosu pro činnost školy. O vyřazení knihovníků (včetně absolventů vysokých škol) z akademické obce snad ani není nutné se zmiňovat. Mělo by především jít o nalezení východiska z jakéhosi bludného kruhu.Ten se vyjádřit asi takto: jestliže nebude vyvíjen tlak na vyšší kvalifikovanost pracovníků knihoven, budou ve svých snahách demotivováni a mohou podlehnout pocitu, že se od nich ani nečeká více než, to že podají knihu – protože nejsou dostatečně kvalifikováni k tomu, aby působili, zjednodušeně řečeno, jako navigátoři ve světě informací.

Výchova uživatelů pro práci s informacemi

Problém výchovy uživatelů není ani nový, ani převratný. Knihovníci neustále opakují, že k tomu, aby byly informační zdroje efektivně využívány, musí být uživatel (nejlépe student) patřičně připraven – vychováván. Před lety stačila úvodní přednáška studentům o tom, jak funguje knihovna se svým vyhledávacím aparátem (lístkové katalogy) a které služby poskytuje, případně doporučení k tomu, jak využít dalších podobných institucích. Někteří osvícení učitelé vedli studenty k tomu, aby uměli sestavit rešerši. Bohužel, situace se na většině vysokých škol dosud příliš nezměnila.

Pro orientaci v současném světě informací jsou nezbytným předpokladem základní znalosti a dovednosti. K nim přirozeně patří základy znalostí práce s počítači po technické stránce, ale také znalosti spojené s využíváním různého programového vybavení, včetně programového vybavení pro práci se službami a zdroji Internetu. Tyto znalosti je nutné doplnit také o schopnost účinně pracovat s vyhledávacími nástroji a kriticky hodnotit internetové zdroje. Práce s informacemi předpokládá rovněž znalost knihovnicko-informačních služeb, které se už ani zdaleka neomezují na tradiční činnosti a postupy, se kterými uživatelé vystačili v minulosti. Mezi další potřebné dovednosti patří znalosti spojené především s využíváním bází dat a plných textů pro vlastní informační průzkum dostupných informačních zdrojů a služeb (tj. bez nutné účasti informačního pracovníka jako prostředníka při hledání informací v elektronických zdrojích, sekundárních či primárních). Jestliže studenti tyto znalosti nemají nebo jimi disponují jen v omezené míře, měli by je právě v prostředí univerzity získat.

Nezastupitelné místo ve výchově uživatelů moderních informačních technologií musejí mít knihovny, především v oblasti přípravy uživatelů pro práci s informacemi a internetovými službami a zdroji. Tam, kde se v současných podmínkách podobná činnost rozvíjí, jde spíše o osobní aktivity knihovníků, než o systematické zapojení informační přípravy do učebních osnov. Na některých vysokých školách jsou již dnes pracovníci knihoven – zpravidla dobrovolně, ale prakticky vždy nad rámec svých běžných povinností – zapojeni i do řádného pedagogického procesu. Touto záležitostí se ovšem opět dostáváme k postavení pracovníků vysokoškolských knihoven. Je žádoucí, aby se pracovníci knihoven, v souladu s trendy vývoje v zahraničí, do procesu vzdělávání uživatelů aktivně zapojili. Vše však souvisí mj. i s dlouhodobě poddimenzovaným personálním obsazením vysokoškolských knihoven v České republice.

Závěr

Rozvoj vysokoškolských knihoven je záležitost dlouhodobá. U výše uvedených problémů nelze očekávat, že se vyřeší jakýmsi zásahem shora. Jak je vidět i z aktivního přístupu v oblasti financování, knihovníci na něco takového ani nečekají. Očekávají ale větší podporu ze strany vysoké školy ve vztahu k růstu jejich odbornosti a zvyšování kvalifikace, k vytváření takových podmínek, které je budou motivovat k celoživotnímu vzdělávání. Problematika výchovy uživatelů k práci s informacemi, která se týká převážně studentů, by neměla ležet na srdci pouze knihovníkům, kteří vidí přímé dopady její absence v knihovnicko-informačních službách, ale především pedagogům.

Navrhované závěry:

Aktualizováno 2005-02-07 | Ústřední knihovna | Editor: Daniela Tkačíková | © 1998-2014 | VŠB-Technická univerzita Ostrava